24. 11. 2007

Libanon se octil bez prezidenta

Libanon se ocitl na prahu vleklé politické krize. Poslanci parlamentu nebyli v pátek schopni na pátý pokud zvolit nástupce prosyrského prezidenta Emila Lahúda, který o půlnoci po devíti letech opustil prezidentský úřad.

Parlament rozdělený mezi těšnou vládní prozápadní většinu a prosyrskou opozici včele s šíitským hnutím Hizbulláh se nedohol na kompromisním prezidentském kandidátovi, který musí být podle libanonských zvyklostí křesťan.

Ještě než opustil svůj úřad, vyzval Emil Lahúd armádu, aby převzala kontrolu nad bezpečnostní situací v zemi. Svůj krok zdůvodnil tím, že v Libanonu existuje nebezpečí výjimečného stavu.

Vláda premiéra Fuáda Siniory, která nejméně na týden převezme pravomoci hlavy státu, prezidentův krok odmítla jako neústavní a neplatný.

Poslanci se včera v budově parlamentu sešli, ale opoziční zákonodárci schůzi bojkotovali. Předseda parlamentu Nabíh Berrí tak další kolo voleb odložil na příští pátek.

V ulicích Bejrútu byla rozmístěna armáda připravená zasáhnout proti narušitelům veřejného pořádku. V Libanonu byl ale v pátek klid a nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k propuknutí násilností či návratu krvavé občanské války.

Polští vojáci příští rok odejdou z Iráku! Konečně!

Nový polský premiér Donald Tusk v pátek potvrdil, že Polsko stáhne své vojáky z Iráku v příštím roce.

"Učinili jsme rozhodnutí začít v roce 2008 se stahováním polských vojáků z Iráku a ve stejném roce ho i ukončit," prohlásil dle agentury Reuters Tusk v prvním projevu před parlamentem ve své nové roli předsedy vlády.

1200 polských vojáků, kteří slouží v Afghánistánu, však Tusk povolat domů nechce.

Oznámení nového premiéra není překvapením. Již dříve tento měsíc v rozhovoru s polským deníkem Gazeta Wyborcza Tusk uvedl, že Spojené státy musí pochopit, že volby na konci října vyhrál se slibem vojáky z Iráku stáhnout, a že tak tedy i učiní. Bývalý premiér Jaroslaw Kaczyński ze strany Právo a spravedlnost chtěl vojáky v Iráku ponechat.

Podpora polské přítomnosti v Iráku? Dvacet procent

Tuskovy předvolební preference šly dle agentury AFP nahoru právě poté, co se v televizní debatě opřel do současného polského prezidenta, expremiérova bratra Lecha, který polskou přítomnost v Iráku obhajoval.

Podle průzkumů je mezi Poláky podpora další přítomnosti vojáků v Iráku, z nichž 22 dosud zahynulo, okolo dvaceti procent.

Země patří k nejdůležitějším zahraničním spojencům administrativy amerického prezidenta George Bushe. Jako jedna ze tří zemí - vedle Spojených států a Británie - po invazi roku 2003 spravovalo Polsko části iráckého území. Pod jeho velení spadaly koaliční jednotky například v neklidných provinciích Karbalá a Nadžaf.

3. října 2007 byl při výbuchu v Bagdádu zraněn polský velvyslanec Edward Pietrzyk. Ten ve čtvrtek oznámil, že se na svůj post brzy vrátí.

Zdroj

21. 11. 2007

Putin: Moskva je připravena použít jaderné zbraně

Rusko musí být připraveno využít všech možností, tedy i jaderných zbraní, aby rychle a přiměřeně odpovědělo na jakoukoliv agresi Západu, citovala slova prezidenta Putina agentura RIA.

Ruský prezident Vladimír Putin na setkání s ruskými generály také připomněl, že nehodlá nečinně přihlížet dalšímu rozšiřování NATO směrem na východ.

Ruská rétorika tak nabírá na síle.

Minulý týden prohlásil velitel dělostřelectva a raketových vojsk generál Vladimir Zarickij, že by Moskva mohla v reakci na výstavbu amerického radaru v Česku a Polsku rozmístit rakety Iskander na území sousedního Běloruska.

Začátkem listopadu pak dolní komora parlamentu Duma jednohlasně odsouhlasila pozastavení smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě.

zdroj

Odvrátí válku s Íránem nakonec Švýcarsko?

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád v neděli naznačil, že Írán zvažuje získávání obohaceného uranu z některé neutrální země. Zmínil se o Švýcarsku.

Reagoval tak na návrh skupiny arabských zemí na čele se Saúdskou Arábií.

"Budeme o tom s našimi arabskými přáteli hovořit," uvedl prezident na schůzce Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v Rijádu.

Švýcarská prezidentka Micheline Calmyová-Reyová potvrdila, že její země se skutečně snaží být prostředníkem mezi Íránem a západními státy.

Zmírní se napětí?

Pokud by Írán získával obohacený uran z jiné země, mohlo by to snížit obavy USA, Izraele a Evropy z jeho jaderného programu a odvrátit tak hrozící válečný konflikt na Blízkém východě.

USA a evropské země islámskou republiku podezřívají, že cílem jejího programu je zisk atomové bomby a že vlastním obohacováním uranu k tomu získá dostatek plutonia. Íránci tvrdí, že program je určen pouze pro výrobu energie.

Tři až osm let

Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Muhammad Baradej v říjnu uvedl, že pokud Teherán usiluje o bombu, může ji mít během tří až osmi let. Zároveň ale dodal, že nemá k dispozici žádné důkazy o íránské snaze ji získat.

MAAE minulý týden oznámila, že v reaktoru v Natanzu nyní Írán obohacuje uran už ve třech tisících centrifugách.

Rada bezpečnosti OSN už přijala vůči Íránu ekonomické sankce, ale proti jejich přitvrzení se staví Rusko a Čína. USA nevylučují, že kvůli jadernému programu použijí proti Teheránu vojenskou sílu.

zdroj

18. 11. 2007

Kosovo, co očekávají, jak to bude?

(Od zvláštního zpravodaje Hospodářských novin) Obyvatelé Kosova jdou potřetí od roku 1999, kdy správu nad provincií převzala OSN, k volbám. Drtivá většina menšinových Srbů ohlásila bojkot hlasování. Kosovští Albánci ale očekávají, že politici, které zvolí, dovedou Kosovo k nezávislosti a postupně začnou přebírat pravomoci od mezinárodního společenství. „Co se týká hlavní otázky, otázky statusu, jsme pochopitelně všichni zajedno,“ říká kosovský prezident v rozhovoru, který poskytl Hospodářským novinám a Českému rozhlasu těsně před volbami.

Jak mohou tyto volby změnit život obyvatel v Kosovu? O co ve volbách jde?kosovo-sejdiu-prezident-192.jpg

Myslím, že ve všech politických procesech, které máme, je hlavním zájmem budoucnost našich občanů. Je zjevné, že otázky statusu a nezávislosti Kosova jsou zásadní. Máme ale také pevné závazky ohledně ekonomiky, vlády zákona apod. Chceme pro občany vytvořit dobré Kosovo. Zahájit proces ekonomického a všeobecného rozvoje. Tak, aby se Kosovo po vyhlášení nezávislosti mohlo vydat na cestu do Evropské unie a NATO. Naše budoucnost je v integraci. Chceme také mít dobré vztahy se sousedními zeměmi.

Mezi kosovskými politickými stranami je dost těžké rozlišovat. I lidé, kteří volí, hlasují spíš pro osobnosti „kterým věří“ než strany na základě programu. Jak rozdílné jsou postoje jednotlivých stran?

Co se týká té hlavní otázky, otázky statusu, tak jsme pochopitelně všichni zajedno. Všichni chceme nezávislost. Takové je i vůle občanů. Stejně tak se shodujeme ohledně euroatlantické integrace. Pokud jde o ekonomiku nebo sociální témata, tam už se lišíme. Moje strana (LDK, založená bývalý prezidentem Ibrahimem Rugovou – pozn. red) chce vytvořit tržní ekonomiku a dokončit privatizaci. Chceme, jakožto strana pravého středu, vytvořit stát, ve kterém se člověk bude moci uživit svou prací. Nechceme takový stát, kde by někdo musel pracovat a někdo čekal na podpoře, až dostane peníze. Sociální dávky chceme dávat jen v případě skutečné potřeby.

Co nastane po 10. prosinci, kdy mají skončit mezinárodně zprostředkovaná jednání mezi Bělehradem a Prištinou?

Doufám, že ten proces rozhovorů skutečně skončí. Pokusíme se být co možná nejvíce konstruktivní. Naše pozice je taková, že o statusu už nechceme mluvit. Vyčerpali jsme všechny možnosti. Dáváme silné ústavní i jiné záruky menšinám, především srbské menšině. Myslím ale, že mezi námi a Srby k žádné dohodě nedojde. Jsme přesvědčeni, že plán vypracovaný zvláštním zmocněncem OSN Marttim Ahtisaarim je dobrý. Jsou v něm některé věci, které se nelíbí ani nám samotným. Jsme ale připraveni plán uvést do praxe v zájmu lidí. Po 10. prosinci počkáme jen pár dní a pak obnovíme nezávislost Kosova. Neustále vše konzultujeme se zeměmi, které podporují naši nezávislost. Chceme, aby to vše byla koordinovaná akce doprovázená uznáním ze strany mezinárodního společenství. Nezapomeneme, co se stalo našim lidem, ale chceme založit nové dobré vztahy s okolními zeměmi, včetně Srbska.

Jakou reakci očekáváte ze srbské strany po vyhlášení samostatnosti?

Srbsko nemá svou pěst na duchu Kosova. Kosovští Albánci dokázali žít pod tlakem i dříve. Žili ze své tvrdé práce. Nejsme na Srbsku ekonomicky závislí. Zaprvé je důležité mít dobré hospodářské vztahy se Srbskem i dalšími zeměmi. Chceme být otevřenou zemí a spolupracovat se zeměmi v regionu. Důležitý je také boj s organizovaným zločinem. Kdybychom byli závislí na Srbsku, tak bychom už neexistovali. Plánem Srbů bylo zabít všechny kosovské Albánce. Chtějí, aby jim patřilo území Kosova, chtějí přírodní zdroje, kterými disponujeme. Nechtějí ale lidi, kteří tu žijí. Proto Kosované nechtějí žít v jednom státě se Srby.

Rozumím vám správně, že jste připraveni vyhlásit nezávislost do konce letošního roku?

Nepůjde o jednostranně vyhlášenou nezávislost, chceme vše koordinovat s mezinárodním společenstvím. Během toho procesu uvidíme, co bude nejlepší v zájmu Kosova. Nedokážu říci přesné datum.

Myslíte, že by po vyhlášení nezávislosti mohlo po nějakém čase dojít ke zlepšení vztahů se Srbskem?

Věřím, že tato možnost tu je. Otevřeme novou kapitolu vztahů. Zárukou toho je přítomnost zástupců mezinárodních institucí. Vyjádřili jsme svou snahu o spolupráci i ve smlouvě, kterou jsme navrhli. To neznamená udělení amnestie na zločiny, které se tu staly. Tím se budou zabývat mezinárodní soudy. Náš jazyk není konfrontační. Naše budoucnost je v Evropě. Chtěli bychom, aby Srbsko kráčelo stejnou cestou jako my. Pokud ale Srbové chtějí směřovat jinam, je to jejich věc.

Jak chcete motivovat kosovské Srby, aby se identifikovali s novým státem? Dodnes platí dináry, na autech mají jugoslávské značky…

Ať se Srbové sami přesvědčí, jestli lepší platit v eurech nebo v dinárech. Evropa platí eurem, dináry jsou zastaralé. Vybízíme je k tomu, aby se aktivně účastnili veřejného života. Zaručujeme jim práva v ústavě i prostřednictvím zvláštních zákonů. Mají záruky ochraňující jejich jazyk, kulturní dědictví a všechny další aspekty jejich života. Všechny tyto záruky jdou dokonce nad rámec mezinárodních zvyklostí. Nemůžeme ale samozřejmě změnit myšlení lidí, kteří chtějí vytvořit „velké Srbsko“. My nechceme žádnou „velkou Albánii“. Chceme prostě klidný rozvod. Je úžasné, jak jste to dokázali vy se Slovenskem.

Mnoho kosovských Albánců pokládá samostatnost za jakýsi zázrak, který vyřeší všechny problémy. Ale i po vyhlášení nezávislosti tu bude spousta problémů s ekonomikou a dalšími věcmi. Jak připravujete lidi na to, že žádný zázrak nenastane?

Nezávislost je klíčová věc. Bude znamenat otevření nové etapy rozvoje. Bude to záruka toho, že naše životy nebudou v ohrožení. Je ale jisté, že další problémy, které přináší život, nezmizí. Nechceme, aby Kosovo jen čekalo na pomoc ze zahraničí.

Myslíte, že po vyhlášení nezávislosti dojde k nějakému okamžitému zlepšení hospodářské situace v Kosovu?

Jsem si tím jistý. Bude dárcovská konference, která do Kosova přitáhne investice. Kosovo také dostane šanci stát se členem mezinárodních finančních institucí. A zahraniční investoři už nebudou mít obavy přivézt do Kosova peníze. My pro ně nejprve musíme otevřít hranice a dát jim záruky.

zdroj

17. 11. 2007

Nejšpinavější elektrárny mají v USA a v Číně

New York/Sydney - Emise skleníkových plynů, především CO2 , vede k oteplování planety. Ne všechny elektrárny ale znečištují vzduch stejnou měrou a zdaleka ne všichni producenti jsou tak "špinaví", jak by se mohlo zdát.
Elektrárna

Organizace Carbon Monitoring for Action (Carma) totiž sestavila první globální seznam padesáti tisíc elektráren a čtyř tisíc společností, který jasně ukazuje, kde je situace nejkritičtější.

CAMRA - elektrárny-co2

Prohlédněte si oficiální stránky:
Carbon Monitoring for Action (CAMRA)

Největšími producenty oxidu uhličitého podle očekávání zůstávají Spojené státy a Čína. Obě země ročně vyprodukují více než dvě miliardy tun CO2 .

Pro srovnání: Česká republika podle údajů společnosti CAMRA ročně vypustí do ovzduší 55 milionů tun. Mohou za to především uhelné elektrárny. Z celkového počtu 187 českých elekráren se tak 33 ocitlo na černé listině "výrazných znečišťovatelů", zatímco jiné jako třeba Temelín skončily se zeleným puntíkem za provoz bez emisí.

Zatímco celkové objemy oxidu uhličitého jsou předvídatelné, v seznamu, který udává emise na obyvatele, se situace mění. Překvapivě nejhůř jsou na tom v Austrálii.

Nejmenší kontinent světa produkuje pětkrát více emisí na obyvatele než Čína. Druhé v pořadí Spojené státy dokonce šestnáctkrát více než Indie.

Dobře na tom není ani Česko: s více než pěti tunami CO2 na obyvatele v řebříčku přeskočilo i Velkou Británii a Německo.

A co si vědci od sestavení seznamu slibují?

Vědec Kevin Ummel z Centra globálního rozvoje věří, že čím více informací je veřejnosti poskytnuto, tím rychleji se daří zamezit dalšímu znečišťování.

zdroj

Seznam Carma

Emise CO2

  • USA 2530 milionů tun
  • Čína 2430
  • Rusko 600
  • Indie 529
  • Japonsko 363
  • Německo 323
  • Austrálie 205

Emise na obyvatele

  • Austrálie - 10 tun
  • USA 8,2
  • Velká Británie 3,2
  • Čína 1,8
  • Indie 0,5
Zdroj: Carma/CGD

OSN tvrdí: Oteplování, blíží se scény jak z hororu

Valencie - Katastrofické záplavy nebo naopak hrozivá sucha, stoupající hladiny moře, které zaplaví pevninu a vymírání tisíců živočišných druhů.

Scénář otepolvání jako vystřižený z hollywoodského filmu představili odborníci z Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) na závěr svého zasedání ve španělské Valencii.

"Ty nejhorší varianty budí strach jako nějaký sci-fi film," komentoval závěry panelu OSN šéf celosvětové organizace Pan Ki-mun.

Na základě vědeckých důkazů v pořadí již čtvrtá zpráva IPCC konstatuje, že globální oteplování způsobené lidskou činností je na postupu a nelze mu již zabránit. Teplota planety stoupla o 0,7 stupňů Celsia oproti dlouhodobému normálu, dva stupně přitom OSN považuje již za katastrofické.

Podle IPCC a řady stoupenců teorie globálního oteplování existuje přímý vztah mezi koncentrací atmosférického CO2 a teplotou. Nelze popřít nárůst oxidu uhličitého, který je větší než kdykoliv v minulosti.

Východiska přesto existují - trvale udržitelným způsobem života na planetě i produkce lze oteplování zbrzdit. "Proměně klimatu lze čeit realistickými a financovatelnmi cestami," prohlásil Pan Ki-mun.

Také USA, jež patří mezi největší producenty oxidu uhličitého, se domnívají, že zpráva IPCC je dobrým východeskem pro prosincovou mezivládní konferenci o klimatu na Bali. "Dosáhli jsme velmi vyváženého výsledku. Snažili jsme se o to, aby zpráva byla v souladu s nejnovějšími vědeckými výsledky," řekla novinářům zástupkyně USA Sharon Hayesová.

Věda ale není politika, tvrdí kritici

Kritikům mnohdy nejde ani tak o fakt, zda a jak se planeta otepluje, jako o restrikce, které chce OSN vládám doporučit. Plány se snížením emisí nebo intenzivnější ochranou životního prostředí vadí největším znečišťovatelům - Spojených státům a Číně, stejně jako světovým producentům ropy, např. Saúdské Arábii.

Studie IPCC přichází s vědeckým pohledem na problematiku a světovým politikům má napomoci při formulování vlastní politiky ochrany životního prostředí.

"Politická rozhodnutí musí být založena na vědeckých zjištěních," souhlasí americký senátor John Kerry.

"IPCC je víc než poradní orgán. Díky Nobelově ceně, kterou panel letos obdržel, je mu věnováno mnohem víc prostoru," dodal jiný z účastníků jednání.

Odpůrci považují závěry IPCC za vědecky nepodložené. Zbytečně děsíte veřejnost, chybí důkazy, tvrdí například i český prezident Václav Klaus, který celou debatu klem globálního oteplování považuje za ideologickou předpojatost.

Globální oteplování

zdroj